Balada

V oèích démona vidím svou vlastní krev
srdce hlubinu naplnil's døevìným kùlem
pohøbil jsi vìci, které jsem kdys znal
a víru, víru tu jsi mi vzal

Nadìji vyrval jsi z mého srdce
jak z dlaní rùži poslední
jsem odsouzen bloudit vìèností
za svitu hoøících pochodní
Strach v oèích bez lesku
kroky co padají do ticha samoty
hledám útìchu v šípech støíbrných
ztracen v hlubinì vlastního osudu

Když d隝 tanèí v korunách stromù
vracím se z hrobu, abych zajal Tvou duši
do Tvého spánku, kde jsi bezbranná
tak nádhernì bezbranná …lásko

Ach …lásko …
pohøbila jsem Tì zaživa
a teï jsi králem mých snù
králem snù navìky

Když se blížím k Tvému hrobu
cítím jak dýcháš
jsem královnou Tvé bolesti
královnou bolesti navìky

Slyším ozvìnu, jak tluèeš na víko rakve
v dlaních mých je opuštìn køíž
slzy padají na rùže, které
dávno povadlé jsou

Když d隝 tanèí v korunách stromù
vracíš se z hrobu, abys zajal mou duši
v mém spánku, jsem tak bezbranná
tak bezbranná …lásko